6. den
6. DEN, 5.6.2019
Oproti očekávání mi bylo zima zatím nejméně v porovnání s předešlými dny. Ovšem ostrý ledový vítr nás prochladil hned z rána při přípravě snídaně a tak jsme začali mít obavy znovu.
Dnes máme v plánu návštěvu ostrova Hornøya, vyhlášené destinace milovníků vodního ptactva. V čekárně u recepce na nákup lístků (800 NOK za osobu!!!) je ale krásně teplo, je tu i WC a tak máme čas před pobytem na ptačím ostrově ještě načerpat trochu tepla do zásoby.
Člun, kterým jedeme, je opravdu člun. Nekrytý, vypadá jako gumový a kapitán je hotový závodník. Ledový vítr spolu s kapkami mírného deště nám dává co proto, ale byla to nádhera. Člun skáče po vlnách nahoru a dolů a při tom se díváme do krásně modré vody. Plavba trvala asi deset minut. Kapitán se nás ještě před odplutím zeptal, kdy máme v plánu jet zpátky a poznamenal si to.
Návštěva ostrova byl úžasný zážitek. Je to obrovská ptačí kolonie s mnoha druhy vodních ptáků (já jsem poznala jen racky, kormorány, papuchálky a alkouny). Křik ptáků byl ohlušující a občas až děsivý, ale čišel z toho život. Také to zde nevábně páchlo rybinou a ptačím trusem (který mimochodem v nemalém počtu přistával i na lidských návštěvnících ostrova). Ptáci se lidí téměř nebojí a udržují si od nich jen minimální odstup. Na pozorování i focení jsou tu ideální podmínky.
Člun dopoledne přivážel návštěvníky každou půlhodinu, odpoledne každou hodinu. S každým příjezdem může kdokoliv odjet i mimo nahlášenou dobu. To jsem udělala i já, když jsem to vzdala po hodině a půl - prošla jsem si útes, podívala se na ptáky a zmrzla. Jiří tam zůstal do čtyř hodin a byl nadšený z focení.
Po příjezdu do přístavu jsem šla do sluncem trošku vyhřátého auta, pak jsem se jela podívat po silnici dál na ptačí pozorovatelnu a tam kolem ní to prošla a fotila - byly zde krásné skály, klikva (ta rostlina, co vypadá trochu jak borůvky s jinými listy), mech a všude jezírka s křišťálovou vodou.
Pak jsem se vyhřátá za nedlouho vrátila do přístavu a šla čekat na molo na Jiřího, který mi napsal, že už jedou. Stále však nepřijížděli a pán, co čekal na odjezd na ostrov, už byl nervózní, že tam bude mít málo času na pozorování, když poslední loďka z ostrova odplouvá v šest hodin večer (bylo asi dvacet minut po čtvrté). Kapitán, který střídal stávajícího, mu vysvětlil, že je teď na odjezdu hodně lidí, proto se loďka zpozdila a slíbil pánovi, že pro něj dojede klidně až v sedm hodin, že to není žádný problém. Jen aby měl dost času na pobyt na ostrově. S takovým přístupem se asi u nás žel moc nesetkáváme.
Dochází nám šťáva v baterkách ve fotoaparátech. Příští noc se nejspíš už někde ubytujeme, dnešek ještě vydržíme ve stanu v přírodě. Zaparkovali jsme kousek od cesty směrem zpět k Varangerbotnu na kamenitém plácku. Sluníčko trošku hřálo a tak jsme zvečera měli ve stanu příjemně teplo. Tentokrát jsme již teď do předsíně stanu nanosili věci na ranní snídani, abychom se vyhnuli prochladnutí hned po ránu kvůli běhání od stanu k autu a zase zpět.
Fotoúlovky:
Ostrov Hornøya:
kormorán chocholatý
alkoun úzkozobý
alka malá
papuchalk severní
racek mořský
bělořit šedý
linduška skalní
rybák dlouhoocasý
Okolí Vardø:
budníček větší
slavík modráček tundrový
jespák šedý
