14.-16. den
14. DEN, 13.6.2019
Ráno jsem zaregistrovala v krku jen nepříjemný pocit, bolest odezněla. Co mě však trápilo víc, bylo to, že jsem se celkově necítila dobře. Měla jsem teplé tělo, ale bylo mi trochu zima. Dala jsem si horký zelený čaj s medem a citronem, propolisové kapky a po chvilce brufen. Teple jsem se oblékla (na to, že bylo 12 stupňů až moc) a doufala, že když se budu šetřit, že to nějak přejde. Dopoledne jsem se pařila v zimních věcech a čelence přes uši, nakonec jsem to už ale nevydržela a nechala si jen sukni a triko s krátkým rukávem. Slunce pražilo a já zjistila, že je venku 17 stupňů! Málem jsem sama sebe upekla :-) Nicméně - je mi líp.
To se moc nedá říct o Jiřím, který sice vypadá lépe, ale moc se tak necítí a dost kašle. Rýmu má také velkou, ale ta ho netrápí tak moc, jako průdušky.
Odhlásili jsme se z kempu a jdeme se podívat na jezera za ním. Prodíráme se klikvovím a podmáčenými mechy, ale je tu krásně. V lese jsou borovice, občas břízy, kolem jezer je vždy i tmavý močál. Je zde zeleno, ptáci zpívají, kvetou drobné bílé a růžové květiny. Trochu mi to připomíná záběry z filmu Cesta do pravěku.
Vrátili jsme se na parkoviště a neodolali ještě jednomu hamburgeru, tentokrát bez hranolek. A pak jsme se vydali zase dál.
Navštívili jsme nedalekou krásnou a velkou řeku, rozhlednu u velkého jezera a pak jsme se rozhodli, že, přestože je už hezky teplo, půjdeme ještě do vytopené chatky. Našli jsme pokoj za 25 euro, je čistý, ale docela zatuchlý a zasmraděný rybinou. No - na jednu noc to zvládnu. Topení ale žhne, musíme ho stáhnout, takže o teplo je postaráno.
Rozhodla jsem se pokračovat v léčení mého stavu proléváním krku horkým čajem a slivovicí. Moc už jí žel nemáme, doufám, že nám vystačí na zbytek cesty.
15. DEN, 14.6.2019
Po ránu jsme oba konstatovali, že je nám líp. V pokoji jsme si ve varné konvici uvařili čaje a kávu, sbalili věci zasmraděné zatuchlinou pokoje a rybinou a vyjeli do slunečného dne.
Jedeme Finskem postupně na jih, občas ale uhýbáme od trasy, kterou jsme jeli do Norska. Je to proto, že cestou tam jsme jeli prioritně co nejrychleji do Norska, nejkratší možnou trasou. Teď se chceme podívat zase po Finsku.
Je tu krásně. Jedeme se podívat na dvě rozhledny u velkého jezera Inari. K jedné je to asi půlhodina cesty, jedna je kousek od parkoviště.
Pak jsme vyjeli na horu Kaunispää, ta ale byla tak turisticky pofláklá (restaurace, lanovka a spousta lidí), že jsme po chvíli jeli pryč. Zde jsme ani neviděli žádné ptáky na focení.
Navečer jsme se ubytovali ve stanu v kempu (15eur) pod horou Kiilopää (546m) a šli jsme brzy spát, protože výstup na horu jsme plánovali kolem půlnoci. Spát se nám však moc nedařilo, protože jsme měli stan na sluníčku a bylo v něm jako v sauně a otevřít jsme ho nemohli, protože by do něj šel všechen prach z cesty, po které jezdila auta.
Místo na postavení stanu nebylo nic moc, hrbolatý nerovný plácek se suchou trávou, již několik postavených stanů a prašná cesta hned u toho. Ani paní recepční nevypadala, že nás kdovíjak ráda vidí. Kemp navíc sloužil jako zázemí pro geocaching a proudily jím davy lidí, žel i na horu Kiilopää. Sprchy a sauna však byly luxusní.
Usnout nám tedy nešlo a tak jsme vyrazili už asi o půl jedenácté. Byla to krásná procházka, sluníčko svítilo oranžovým světlem a příroda byla nádherná. Nahoře však foukalo a já jsem se bála, abych si moc nepodráždila to nachlazení a tak jsem šla zase dolů. Jiří zůstal a vyfotil párek bělokurů.
Když jsem sešla dolů, dala jsem si sprchu - na zahřátí. Byla na fotobuňku, ale teplou vodu jsem z ní nedostala. A tak jsem se po ní šla, navlečená v teplých pyžamech, prohřát do sauny. Když jsem si pak lehla do spacáku, věděla jsem, že už mi bude dobře.
16. DEN, 15.6.2019
Dnešní den byl celý ve znamení dlouhého přejezdu. Počasí bylo na cestování příjemné, sluníčko svítilo mezi mraky, teplota byla také příjemná a jelo se dobře.
Zastavili jsme na krátkou procházku rašeliništěm hned u cesty (bod 5), které jsme míjeli cestou tam, ovšem v dešti. Teď nám počasí přálo a tak jsme z dřevěného chodníčku mohli obdivovat drobné rostlinky a květy, které zde žijí navzdory severskému klimatu. Na konci chodníčku je rozhledna, ovšem docela zarostená a tak jsme z ní nic moc neviděli.
Přejíždíme polární kruh (bod 6).
Tentokrát bedlivě sleduji mapu v telefonu, kde mi modré kolečko přesně udává polohu, kde jsme a jak rychle se k polárnímu kruhu blížíme. Již z dálky však vidíme jeho označení (nyní již jedeme jinudy, než cestou tam) a zastavujeme u nevkusného kovového monstra, kde neodoláme vyfocení samospouští. Označení polárního kruhu je postaveno dál od cesty na vyvýšenině, za vodním příkopem. Že je vodní jsme zjistili až po tom, co jsem do něj šlápla a ocákla si celou nohu. Jiří nás pak fotil třikrát a pokaždé měl jen deset vteřin na to, aby seběhl k příkopu, našel vhodné místo na přeskočení bažiny, vyběhl na vyvýšeninu a ještě se hezky postavil a usmál. Počítala jsem to - dával to za osm vteřin :-)
Na odpoledne jsme měli naplánovaný okruh v národním parku Oulanka. Jak jsme byli naivní! I kdyby se nám podařilo na dané místo dostat (vzdali jsme to kvůli kamenité cestě, která byla dlouhá posledních 20 km cesty), okruh byl celodenní a my měli jen pár hodin. Opět jsme se přesvědčili o tom, jak špatně jsme v mapě odhadovali vzdálenosti, jak obrovské země, oproti té naší, Norsko a Finsko jsou.
Byli jsme stejně utrmácení z cesty, a proto jsme již teď začali hledat místo na přenocování. Našli jsme úplně skvělé a moc krásné. Bylo to odpočívadlo pod stromy, u jezera Ollianjärvi. Hned u odpočívadla byly postavené dvě velké dřevěné plošiny, které měly nejspíše sloužit k zaparkování obytného vozu. My jsme jednu využili k postavení stanu.
Celé místo bylo plné velkých lesních mravenců, na plošinu ale nešli, komáři zde u jezera také téměř nebyli. Bylo to ideální ve všech směrech.
Získala jsem také cennou zkušenost - když se staví stan na ploše, kde jsou škvíry, je třeba dbát opatrnosti, aby do některé z nich nezapadla nosná tyč stanu, nebo její část - tahali jsme ji odtamtud asi deset minut. Samozřejmě jsem to měla na talíři do konce dovolené :-)
Fotoúlovky:
Okolí kempu:
veverka
hýl křivčí
sojka zlověstná
pěnkava jíkavec
Inari:
morčák prostřední
Kiilopää:
bělokur rousný
bělokur horský
kulík zlatý
