17. den
17. DEN, 16.6.2019
Ráno se probouzíme do krásného, slunečného dne. Sluníčko již svítí i na stan a začíná v něm být pěkné horko. Je to moc příjemná změna oproti vstávání do pětistupňové zimy a větru. Využíváme absence komárů a přítomnosti dřevěné plošiny a zálohujeme Jiřího fotky do notebooku. Samozřejmě z této akce vznikla i fotka, kterou jsme nazvali Útěk od civilizace.
Dneska máme naplánovaný výlet do národního parku Oulanka (jiný, než včera). Na mapě to vypadalo, že je to jen malá procházka (opět), nakonec nám to zabralo celý den. Okruh po zelené je oproti celému parku jen nepatrná část, tak si vlastně ani neumím představit, jak veliký celý park je.
Výlet to byl nádherný, nevěděli jsme, co dřív fotit. Jestli prales nebo peřeje a vodopád na řece Kitkajoki, nebo její tišiny. Celá trasa je upravený turistický chodník, dobře schůdný i v teniskách (čehož někteří návštěvníci využívali), místy jsou zde dřevěné lávky, mostky, schody nebo dokonce lanové mostky. Přestože se jedná o divokou přírodu bez hospodářského využití, člověk nemá pocit, že je v divočině. A to právě kvůli upravenému chodníku, odpočívadlům, záchodkům a zábradlím. Na druhou stranu, bez chodníku by trasa byla neprůchodná a běžný člověk by se do této nádhery nebyl schopen podívat. A jak píšu výše, je to jen malinká část celého parku, který jinak turisticky moc přístupný není.
Z výletu jsme přišli opravdu uondaní, ale nadšení vší tou krásou.
Řekli jsme si, že nebudeme hledat nové místo k přespání, ale že zajedeme na to včerejší, i když se musíme kousek vracet. A jak si tak jedeme a začíná to trvat déle, než jsme mysleli, Jiřího napadne mrknout do mapy, za jak dlouho tam asi budeme. Super! Zjistili jsme, že jedeme po úplně jiné cestě, úplně někam jinam :-) Trochu roztrpčení ze zbytečně projetého benzínu se vracíme na místo sjezdu a ještě před ním Jiří zahlédne jiné, stejně hezké odpočívadlo u jezera, jako to včerejší. Přespíme tedy tu.
Tentokrát tu nejsou dřevěné plošiny, ale paralelně s asfaltovou cestou zde vede ještě cesta vysypaná kamínky, po obou stranách na několika místech rozšířená a upravená pro zaparkování obytného vozu. Na jednom takovém místě jsme tedy zaparkovali a postavili stan.
Komárů je zde žel trochu více, než na místě včerejším, ale i tak dost málo oproti jiným lokalitám. Je to sice u větší silnice než včera, ale zase dál od ní.
Rozložili jsme stoleček, zapálili vonnou tyčinku proti komárům (stejně nezabírá, ale ten pocit, že by mohla, je uklidňující) a ohřejeme si hřibovou polévku z domu. Mám velkou radost, že zavařená vydržela, i když v ní byla i mrkev a brambory.
Jsem unavená a tak už jdu do stanu. Jiří přišel za chvilku, převlékl se do pyžama a lehnul si do spacáku. Prý je hodně unavený. Asi za deset minut někde zapískal pták, prý potáplice severní, tak vyskočil, převlékl se a utíkal za ní. Prý už unavený není. Nakonec se mu ji vyfotit ale nepodařilo.
Spaní bylo fajn, aut po hlavní silnici jezdilo minimum, zima moc nebyla. Všichni komáři zůstali v předsíni. V tomto ohledu si na stan nemůžeme stěžovat.
