Wolfgang Amadeus Mozart III

Wolfgang Amadeus Mozart
Wolfgang Amadeus Mozart

Je rok 1771 a Wolfgangovi je patnáct let. Vrátil se z cesty po Itálii, kde sklidil jak jinak než velký úspěch nejen za svou operu Mitriades, a byl vyznamenán přímo papežem Řádem Zlaté ostruhy. Tento řád dostal právem za svůj veliký, jedinečný talent.

Jen dvakrát do roka, o svátcích Velikonočních, se v Římě v kapli Sixtině zpívala náročná skladba pro dva sbory, čtyřhlasý a pětihlasý, Allegriho Miserere. Tato skladba byla přísně střežena, nesměla se opisovat a dokonce i zpěváci se jí učili podle sluchu. Wolfgangovi se tato hudba velmi líbila a tak si ji sám zapsal do not.

Díky velkému úspěchu své hudební akademie konané následující týden tuto skladbu zahrál jako přídavek. Byl z toho velký poprask. Papež měl na vybranou. Buď jej nechat vsadit do vězení nebo vyznamenat Řádem Zlaté ostruhy. Naštěstí zvolil druhou variantu.

Nyní, ve svých patnácti letech je čerstvě jmenován koncertním mistrem kapely arcibiskupského dvora, má za sebou devět let koncertování po téměř celé Evropě, jeho jméno je slavné.

Čekala jej další cesta do Itálie. Se svou další operou, jejímž komponováním byl pověřen, a to k příležitosti svatby syna Marie Terezie, Ferdinanda. Opera Ascanio v Albě byla hotova a Wolfgang se svým otcem podnikl další cestu do Itálie, na kterou se velmi těšil.

Po svatebních slavnostech se vydali do Boloni - města, kde žil Padre Martini. Skladatel mnohohlasých chrámových děl, největší hudební vědec v Evropě, sběratel hudebnin, největší hudební autorita tehdejšího světa.

Žil v klášteře v prosté cele, kde také přijal Wolfganga. Bylo to přijetí srdečné, vroucí a přátelské. Wolfgang se těšil na poučení tohoto muže a Padre Martini zase na hru "sluníčka hudby", jak Wolfganga nazval. Zde také náš mladý hudebník poprvé v životě poznal, co je to tréma, tak mu na názoru tohoto postavou malého, starého muže záleželo. Padre Martini byl ale nadšen.

Anna Maria Mozart
Anna Maria Mozart

I další cesta po Itálii byla plná krásného, nečekaného a často poučného prožívání. Tuto idylu však ukončil dopis, který cestovatele Mozartovy čekal v Miláně u hraběte Firmiana. Byl ze Salzburgu, města jejich bydliště, a jeho obsahem bylo, aby se okamžitě vrátili ze své dovolené v Itálii, že jejich pán, arcibiskup von Schrattenbach zemřel a místo něj nastoupil nový, arcibiskup hrabě Hieronymus Colloredo - Waldsee, a chce je co nejdříve vidět.

Slyšení u arcibiskupa dopadlo velice špatně. Byl to muž tvrdý, nadutý, zvyklý ponižovat. Leopold požádal o výpověď, nechtěl s tímto mužem mít nic společného. Mnoho jiných služebníků i hudebníků od arcibiskupa během několika málo měsíců potají uteklo.

Míjely měsíce, míjela léta. Wolfgang napsal přes třicet symfonií, mnoho serenád a koncertů. V roce 1777 hrabě Colloredo - Waldsee poměrně v klidu vyhověl jeho prosbě o propuštění, propustil i Leopolda. Ve svých jedenadvaceti letech se Wolfgang vydává na svou další cestu - do Mnichova. Colloredo nepustil Leopolda a sám jet Wolfgang nechtěl. Proto tentokrát velkou cestu se svým synem podnikne matka - Anna Marie.

Na této dlouhé cestě, kdy projeli mnoha městy, se Wolfgang poprvé zamiloval. Do Aloisie Weberové, nazývané Luisy. Rodiče této krásné sedmnáctileté ženy však byli hrubého chování a nedobrých mravů a sama Luisa si z Wolfgangova nesmělého a neumělého dvoření jen dělala za jeho zády před ostatními žerty.

Luisa Weber
Luisa Weber

Samozřejmě, že Mozartovi tuto potenciální Wolfgangovu partnerku neschvalovali. Tento byl v pokušení poprvé v životě neuposlechnout otce, který mu v dopisech naléhavě psal, vyčítal i zakazoval, ale na láskyplnou radu matky nakonec přece jen dal. Tato rada byla prostá. Ať počká, až se vrátí ze svých cest a uvidí, jestli je i láska Luisy tak opravdová, jako Wolfgangova. Ten samozřejmě věřil, že ano, ale jak se ukázalo při cestě nazpět, nebyla. Luisu v domě Weberových již nepotkal - dobře se provdala a odstěhovala se do Vídně.

Odjeli tedy s matkou do Paříže. Odsud však po nějakém čase píše otci nejtěžší a nejbolestnější dopis ve svém životě. Dne 3. července zemřela na tyfovou horečku Anna Marie, matka Wolganga, Leopoldova žena. Po obdržení dopisu se Leopold psychicky zhroutil.

Wolfgang se vrací z Paříže. Sám, smutný, nešťastný. V Mannheimu, kde očekává trochu útěchy a lásky na něj však čeká další zklamání a bolest - zpráva o Luisině svatbě. Návrat domů, do Obilné ulice v Salzburgu je tentokrát tísnivý, tichý a smutný. Jsou téměř bez peněz, nevědí, co počít, co bude dál...

--- Pokračování příště ---