Stromy a lidé

(Od dopisovatele z kraje Komenského)

Denně je míjíme, denně dýcháme s nimi stejný vzduch a připadají nám všední a obyčejní... Stromy!

Chováme se k nim téměř přezíravě, stejně jako příkladně ke světlu či vodě. Avšak jen málo z lidí, včetně milovníků přírody, si uvědomuje celou tu míru pokladu, které stromy svým bytím poskytují. Ano, je z nich ovoce, dřevo, nástroj, ozdoba či finanční zisk... ale není to poněkud málo?

Avšak to málo je především v našich srdcích a také v našem myšlení. Již děti se učí, že stromy také dýchají, vytvářejí kyslík, vypařují vodu, vytvářejí mikroklima v krajině a také poskytují nektar a pyl a domov pro mnohý potřebný hmyz, ptáky a zvířata.

Jen málokdo si uvědomí, že jsou živými bytostmi, se svým cítěním a potřebami. Pro nás obdařeni nepochopitelnou inteligencí v podobě jistých jemných energií a biopolí. Nu můžete si říci, to jsou jen takové řeči pro děti a nadšence. Ale ... tak jako je dojem z přítomnosti jiného člověka, tak jej má každý při vnímání stromu.

Jak se cítíte, příkladně, při pohledu na zmrzačenou lípu ve městě anebo na ořezané lípy u kostelů. Nebo u líp u silnic. Jak je Vám, když jedete kolem vykáceného stromořadí topolů. Či jak u mizících ovocných stromů kolem silnic anebo u mýtiny po těžbě. Asi se cítíte ne moc dobře. Chybí vám jejich přítomnost. Chybí síla a vznešenost vzrostlých statných stromů, které "nenápadně" mizí. Je jedno jak si toto kácení a mrzačení my lidé zdůvodníme. Důsledek celé této skutečnosti není vůbec dobrý.

Stav stromů a lesa v krajině i obci je stoprocentním obrazem vnitřního stavu lidí. A také vzájemných vztahů. Nejsou důležité plány a normativy, vlastníci, architekti, dendrologové, lesníci, ale skutečný stav a živá působení.

Každý vzrostlý strom, ve volné krajině, lese či lidském sídlišti, je zářící osobností. A nejsou-li v krajině mohutné a zdravé stromy, nejsou ani v lidské komunitě zde žijící lidské osobnosti. A tak mýtní těžba a likvidace starších stromů, z různých důvodů, hovoří o lidech, kteří mají neúctu ke zralosti, stáří a osobnostem vůbec, tedy k moudrosti života. "Omlazování" celých porostů a alejí hovoří o kultu nerozvážného mládí, tedy nesprávné výchově a vyhraněnému uspěchanému a necitelnému smýšlení.

Naše rodná země byla ještě před tisícem let pokryta z více než 70% hlubokými lesy. Dnes je to s bídou 33%, navíc lesů nevyvážených. Naši dávní předkové projevovali úctu k životu v posvátných hájích, kde byly jako oltářní sloupy staleté mohutné duby a buky. Děti brzy z jara běhaly po zahradách a klepaly dřevěnými kladívky na stromy a povzbuzovaly jejich síly klepáním k životu. Zatímco dospělí se připravovali na jarní práce, jejichž výsledkem pak byla úroda a zachování nejen rodů, ale i možnosti vývoje lidství. Než vstoupil hospodář do lesa, uklonil se a požehnal lesu. Sáhl na půdu a bez speciálních rozborů nahlédl čichem a pohledem na úrodnost prsti. Věděl od svých otců a z působení sil přírody, že stromy a rostliny dělají kvalitní půdu a že laskavé upracované ruce a zdravý rozum jsou pro rostlinstvo i úrodu požehnáním. Čistily se studánky pod mohutnými stromy, aby byla k pití zdravá voda...

Citlivé srdce opět posmutní, když přijde dnes k lípě se studánkou, kde ještě nedávno stály i mohutné buky. Posmutní, když nahlédne na hospodářskou "krásu" mnoha lesů. Lesů, jejichž jemná záření jsou schopna nést mocnou léčivou sílu a jejichž stín a síla půdy pod nimi jsou kolébkou zdravé vody a tedy i zdravých lidí.

Nuže, najdou se lidé, kteří se již konečně zeptají stromů a lesa, jak jim můžeme být my prospěšní a na podkladě toho navrátit stromům a lesu jejich vznešenost a sílu?

Neboť je zákonem přírody, že jak se do lesa volá, tak se z něj i "ozývá"!

Váš Chřástal