Hudba

Pojem hudba je v dnešní době chápán jinak, než jaký byl jeho původní smysl. Pod slovem hudba se dnes ukrývá mnoho různých lidských děl a činností, žel, málo co z toho lze označit v pravém slova smyslu uměním, hudbou. Pojem hudba byl, zejména v posledních 100 letech, posunut do roviny jakéhosi všeobecného lidského tvoření, jež již dávno nevychází z inspirace a čerpání z nadzemských sfér v čistém napojení se umělce na tóny a melodie v těchto sférách znějící. Do roviny, jež naprosto nevyžaduje hodiny, dny a roky tvrdé práce a odříkání, učení se a především umění pokory a vřelého díku za možnost předávat lidem střípky nádhery vyšších světů.

Mnoho skutečných umělců dřívějších dob mělo těžký život, ale i přesto - nebo snad právě proto, že v utrpení mohlo být jejich nitro často otevřené a vnímavé - je jejich dílo věčné, jedinečné, samo o sobě nepřekonatelné a k lidské duši stále promlouvající.

Ne všichni lidé dnes milují vážnou hudbu, jsou dokonce i takoví, kteří si myslí, že patří jen do smutečních síní. Jsou to neradostné vyhlídky. A to i do budoucna, protože, jak je zmíněno výše, hudba je dar světlých výšin. Dar štěstí lidské duši. Jedna z možností vřelého spojení s vyššími sférami světů. Krásná hudba se může stát modlitbou, jež vynese duši vysoko vzhůru, blíže k Bohu, ke zdroji síly, lásky, útěchy a jediné skutečné pomoci v nouzi.

Co by byl život bez potravy ducha? A jednou částí této potravy je právě umění přijímat proudy světla skrze otevření se při poslechu a prožití hudby.

Jako dík všem skladatelům za to, že my dnes smíme díky jejich dílu prožívat nezapomenutelné chvíle posilnění a souznění s harmonií Stvoření, budu postupně uveřejňovat "něco málo" z života dvou velikánů - Beethovena a Mozarta. Snad i tímto se posílí touha po poznání pravého umění, touha po prožití krásy, štěstí a harmonie.