Wolfgang Amadeus Mozart II

Cesta byla dlouhá a náročná. Při cestě dostavníkem se velmi ochladilo a spustil se několikadenní lijavec. Wolfgang opět onemocněl. Rodiče byli starostliví - ne o cestu, která by v případě pokračování nemoci byla dále nemožná, ale o zdraví i život svého chlapce. Dostal střevní katar a horečku.

Ubytovali se v Linci v hostinci, kde se do rána Wolfgangovi velmi ulevilo. Ulevilo se i otci, protože právě v Linci měl mít Wolfgang svou akademii u hraběnky Schlickové. Peněžitý výdělek by stejně nebyl velký, s tím počítal, ale pokud by akademie proběhla úspěšně, hraběnka by o vystoupení informovala své známé ve Vídni. Tím by se Wolfgangovi usnadnila jeho první velká cesta.

Vystoupení mělo nakonec skutečně veliký úspěch a brány Vídně byly zázračným dětem otevřeny dokořán.

Druhý den po akademii celá rodina Mozartova odpočívala. Následující den se měli nalodit na vodní dostavník. Byla to jedna z největších lodí, které v té době brázdily vody Dunaje. Nalodili se i se svým dostavníkem a klavírem, který vezli s sebou.

Cesta lodí slibovala dětem zážitky velkých dobrodružství. Zvláště Wolfgang běhal po palubě, sledoval vodní cestu, pozoroval cestující, mezi něž patřili lidé nejrozmanitějších společenských vrstev a povolání.

Vzrušení z nepoznaného a očekávání dobrodružství se však již brzy proměnilo v nepříjemné trmácení, houpání a strach z peřejí, zimu a vlhko z vytrvalého podzimního deště. Sotva ulehli na lůžko v přístavu, již museli vstávat do dalšího trmácení a deště.

Nepříjemná cesta trvala tři dny. Přes to, když již byl vidět její cíl, Vídeň, hleděl na něj Leopold starostlivě, s obavami. Co je ve Vídni čeká? Úspěch a začátek Wolfgangovy umělecké životní cesty, nebo zklamání a rozčarování? Plavba vodním dostavníkem byla náročná a nepříjemná, ale jaký bude cíl této plavby?

Návštěva Vídně dopadla více než úspěšně. Ihned po vylodění je čekal sluha jeho přítele. Sám přítel, pan Gilowski, přišel jakmile se ubytovali, protože dříve nemohl. Pak již začal sled úspěšných malých koncertů zázračných dětí.

Wolfgang se okamžitě stal oblíbencem šlechtických dam. Když byli ve Vídni již delší dobu a o jejich přítomnosti se všeobecně vědělo, dostali rozkaz, aby přijeli k císařskému dvoru.

Po velmi úspěšném vystoupení si Wolfgang dlouho hrál s ještě malými dětmi Marie Terezie, tehdejší rakouské císařovny. Leopold nemohl uvěřit svým očím. Byl šťastný, že akademie měla takový úspěch. I císařovna a její manžel, císař František, byli okouzleni - alespoň se tak zdálo.

Jeden večer, když psal Leopold dopis svému příteli, panu Hagenauerovi, domácímu v Salzburgu, o zážitcích u dvora, byl celý blažený a šťastný, z toho, co mu osud přinesl. Nebyl by však asi již tak spokojen, kdyby věděl, co se přihodilo večer po koncertu u Marie Terezie.

Po odjezdu zázračných dětí stál císař František u okna a zamyšlen s neskrývaným obdivem pravil ke své manželce:

"Ten chlapec je opravdu malý kouzelník!"

Marie Terezie však jeho obdiv zjevně nesdílela.

"Chcete-li vědět, můj drahý, co si o tom myslím já, tedy slyšte: není to nic jiného, než trochu lepší žebrota!"

--- Pokračování příště ---