Před odjezdem

Vím, že na dlouhé cesty a roadtripy dnes běžně jezdí mnoho lidí, ale pro nás je toto jedinečný zážitek. My, to jsme: můj manžel - Jiří, já - Renata a naše zelená Škoda Fabia - Betynka (podotýkám, že žel ne kombi, ale zase naštěstí se silnějším motorem a dobrým výkonem).

O cestě na sever Skandinávie jsme s manželem snili od vysoké, ale nevěřili jsme, že by se nám mohlo někdy podařit se tam skutečně podívat. Ne do měst s cestovkou a organizovaným programem, ale sami a do divoké přírody.

Čtrnáct let po promocích se nám tedy sen plní a my vyrážíme na cestu. Rozhodli jsme se jet na tři týdny, sami autem, pod stan a v případě potřeby někam do kempů. Víme, že zejména v Norsku je na naše poměry hodně draho, tak si vezeme vlastní jídlo na celé tři týdny. Dále vezeme stan, spacáky, karimatky pěnové i samonafukovací, spoustu teplého i "studeného" oblečení a hlavně - fototechniku. Já jsem si půjčila od Jiřího fotoaparát Nikon D7100 s objektivem Sigma 17-50 mm f 2,8, Jiří má fotoparát Nikon D500 a objektiv Tamron 150-600 mm. Také vezeme můj notebook na zálohování fotek, nabíječky na vše možné a také měnič napětí a redukce na nabíjení v autě. Cestou jsme však nakonec použili nabíjení v autě jen pro mobily, ve kterých máme navigaci. Baterky do fotoaparátů a notebooku jsme nabíjeli v kempech.

Prioritní účel cesty pro Jiřího je focení divokých zvířat, zejména ptáků (má vytipovaných mnoho druhů, které by rád viděl a vyfotil), prioritní účel cesty pro mě je vidět severskou krajinu, vyfotit si pár snímků na památku a hlavně co nejvíce a nejintenzivněji pobýt v této krajině a odnést si na ni vzpomínky. Oba účely se nijak nebijí, tak nám nic nebránilo vyrazit.

Tři měsíce před cestou jsme se začali učit anglicky - dostali jsme kontakt na skvělou paní učitelku, která takto běžně soukromě učí. Přizpůsobila výuku časové tísni i potřebám naší cesty a musím říct, že to bylo perfektní. Co jsme potřebovali, to jsem domluvila. Různá ubytování, informace na terminálu trajektu (kde jsme nevěděli co a jak), odjezd a příjezd loďkou na ostrov v Norsku a dokonce i obsluhu samoobslužné benzinky a placení kartou předem přímo u stojanu. Sice jsem měla neustále tendenci plést do angličtiny francouzská a německá slovíčka, ale to vůbec nevadilo. Když se se mnou někdo dal do řeči a zabrousil do osobních věcí, tak jsem skoro nerozuměla, ale praktické nutné věci jsem vyřídila všechny. Jiří zůstával raději v rovině pasivního porozumění nápisům a instrukcím, později i mluvenému slovu.

Trasu jsme volili tu nejrychlejší, ale bez placených úseků. Nebylo to nijak těžké, protože na rozdíl od nás, ve státech, kterými jsme projížděli, mají mnoho (ve Finsku všechny) dálnic bez poplatků, minimálně pro vozidla do 3,5 tuny bez přívěsu.

Zjistili jsme si také časové posuny, měny, kterými se platí ve všech námi navštívených státech, a ceny benzínu. Na internetu jsme četli rady, jak za benzín ušetřit a snažili jsme to dělat podobně, zejména v Norsku, kde běžná cena benzínu je v přepočtu 45 Kč za litr. Naopak v Polsku a Litvě to vychází ještě o něco lépe než u nás. Lotyšsko a Estonsko je dražší a Finsko ještě o něco víc. Norsko je ale celkově na všechno opravdu pro nás velmi drahé.

Rady jak ušetřit za benzín: sledovat ceny tam, kde se pohybujeme a když uvidíme benzin za dobrou cenu, vzít do plné nádrže i když ještě nepotřebujeme tankovat. I kdyby to bylo jen pár litrů.

Plánovat jídlo na tři týdny nebylo úplně jednoduché, ale zvládli jsme to. Náš proviant tvořily zejména domácí zavařeny - maso, polévky, zelenina - suchary místo pečiva, sušené mléko, oříškové tyčinky a sušené ovoce. Dále jsme samozřejmě měli i kávu, čaje a různé sladkosti. Trochu jsme cestou trpěli nedostatkem čerstvé zeleniny a ovoce a zejména přebytkem masa :-)

Takto vybavení informacemi i věcmi potřebnými (i méně potřebnými) jsme tedy vyrazili.

Kopírování textů těchto stránek není dovoleno.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky