Historie a bohové

(Od dopisovatele)

Slovo historie v nás vyvolává představu dějů dávné či blízké minulosti. Muzea a archivy s podivnou příchutí stařiny. A chce-li si hledající člověk ujasnit minulost ve vztahu k přítomnosti nebo budoucnosti, naše civilizace mu nabízí pouze základy počínaje antickým Řeckem či Římskou říší, tedy pozdní starověk. Zejména pro původ slov. Což se datuje zhruba do 9. století před naším letopočtem.

Dějiny civilizace jsou však mnohem starší. Vědecky dochované důkazy sahají jen asi 6000 let do minulosti, je ovšem známo, že lidstvo je zde mnohem déle. Toto období nese označení pravěk.

Historie je nauka o minulosti lidstva, a to o všech jejích stránkách.

Pravěk - tradiční označení období dějin lidstva, ze kterého nejsou písemné prameny.

Starověk označuje v dějepisectví historické období vzniku a rozvoje prvních civilizací na Středním východě, v oblasti Středomoří a v jižní a východní Asii.

(zdroj: wikipedie)

Historické podklady a jejich výklad jsou neseny především soudobým způsobem myšlení, hlavně odborníků. Ale s velkou jistotou lze říci, že nejen myšlení lidí dávné minulosti bylo značně jiné, ale i tvářnost země. Pro poznání historie však neslouží jen lidské znaky a písemné projevy, nýbrž existuje něco jako "kniha života", kterou i nejuznávanější vědec minulého století A. Einstein svým způsobem předpovídal. To znamená, jsou veškeré záznamy lidské tvořivosti v " knize života", jež obsahuje "záznamy" všech jevů a událostí.

Slovo historie není věcí děje_pisnou, jež podléhá epoše a stavu té které společnosti, nýbrž pojem, který vyjadřuje a je nesen onou knihou života a jeho proudů. Historie má v základu TOR. Pokusme se nahlédnout různými pohledy do významu "TOR".

V němčině je výraz "TOR" blázen, pošetilec nebo také brána. Záleží, jakému mluvnickému rodu je přiřkneme. Střední rod znamená brána, mužský rod pošetilec, blázen.

Hebrejské slovo "Tóra" (chápáno dnes jako zákon, učení) je jakýmsi ukazovatelem, ukazatelem Božích cest, směrníkem pro život.

Thór (psáno též Tór) je v germánské a severské mytologii bůh hromu, deště, nebe a plodnosti země. Je strážcem a vykonavatelem spravedlnosti. Je syn Odinův (Wotanan, Zeus). Thórovou ženou je Sif, bohyně obilí, úrody a plodnosti. Thor je pravděpodobně totéž, co slovanský bůh bouře, hromu a blesku Perun. Jeho žena je Mokoš, matka plodné země.

Tímto jsme se v hrubých obrysech přiblížili onomu pojmu, jenž nese slovo pravěk. Pravěk však není jen dávná (spíš nepochopená) minulost, historie, ale především má ve svém základu spojení PRA, což vyjadřuje "původ", zdroj. A jak bylo již dříve uvedeno, Pra vyjadřuje původ, zdroj našeho života i života kosmu. V ruštině to zní "pra", ale znak pro "p" je "п", což je i znak pro bránu. Pak slovní výraz "pra" znamená brána ("п") vyzařování (ra). Ale brána je i "tor".

Tato brána má pro naši pozemskost aktivní formu boha Thora (Peruna) a pasivní formu bohyně Sif (Mokoš). Avšak tito bohové, přesněji vysoce inteligentní tvořivé síly světů, jsou "jen" služebníci ještě vyšší Moci, kterou můžeme pojmenovat Vůle Stvořitele. Která se zajisté nemůže ani v nejmenším vměstnat do "krabičky" lidských úradků ani věků v rozměrech samotného kosmu.

K doplnění působnosti Thóra nutno dodat, že nástroji jeho vůle jsou "svastika" a sekera_kladivo (rusky "molnija" - blesk). Ovšem svastikou není temný "hákový kříž", nýbrž je znázorňován spíše jako loukoťové kolo... točící se rudě zářící kladiva. Točící se kříž po směru či proti směru otáčení hodinových ručiček. Nebo i jinak, sva s tika je "rytmus (řád) nebes".

Čistým symbolem brány vyzařování (znakem) ve stvoření je oslnivě zlatý rovnoramenný kříž v kruhu.

Nutno jej však vnímat nikoli rovinně, ani prostorově, ale ve smyslu časoprostorové hybnosti a proměn vyzařování.

A tak historie je pojem pro ohromující živoucí dění, v němž má i naše galaxie svou příčinu- bránu, posloupnost a důsledek. To vše zákonitě až do nejmenších detailů. Avšak lidskou branou, vstupem, do historie není soudobý dějepis, ani rozličná odborná pojednání na podkladě nalezených důsledků, nýbrž především niterná živost.

Lubomír Drgáč

ooOOOoo