Domov a lidé

(Od dopisovatele z kraje Komenského)

Kdo by neznal to kouzelné slovo domov. Slovo, které se stupňuje v prožívání podobných pojmů, jako je vlast, rodina, rodná země, národ. Domov lidé zpravidla vnímají jako místo, kde pociťují bezpečí před nepohodou, kde se cítí být sami sebou, jsou znalí bližních, prostředí a zvyklostí. Mají zde své jistoty, pohodlí, vzory chování a mohou se zde uvolnit od napětí souvisejícího s pozemským životem.

Základem našeho pojetí domova je rodina. To ovšem neznamená, že domov nemají příkladně "bezdomovci" nebo "běženci". Oni mají také své "jistoty" i když to mohou být jen opojení z alkoholu či drog, smíření se s osudem nebo ideál lepšího živobytí v jiné zemi, u běženců.

Ve velmi starých dobách, úsvitu lidstva, lidé žili v rodech a kmenech. Jejich osady neznaly státní uspořádání, ale oni měli vždy svá jednoduchá a účinná pravidla. Ta spočívala nejen v činnosti udržení rodu a soběstačnosti, ale i v péči o zdraví, výchově a společné obraně jejich domoviny spolu se sousedními rody a kmeny. O moudrost se starali stařešinové rodů a zvlášť vyvinutí jedinci - zřeci, druidové, později šamani a mágové. Všeobecně nás různí historikové vedou k domněnkám zaostalosti, barbarství a nevzdělanosti lidí v těchto rodech. Ale objevují se důkazy o vyspělosti, o které dnešní doba nemá ani potuchy. Nenechme se odvádět rádoby historií středomoří a Indočíny, která byla určována způsoby nadvlády Římanů a jejich nástupců a později pak koloniální nadvládou zemí západních Evropanů. Nahlédněme raději k vlastním kořenům slovanským.

Rod, z něhož vznikl později základ pro pojem rodina, byl plně vetkán do okolní přírody. Přidanou hodnotou byly výdobytky vývoje jednotlivců, kteří dovedli komunikovat nejen se silami a tvory přírody, ale i se svými zemřelými a vyššími silami, kterým říkali bohové. Všechno toto bylo v pojmu rod zahrnuto, živě spojeno a účelně realizováno.

Každý znal své místo v osadě. Každý omyl poznala celá osada či kmen, proto byli velmi důslední a dětsky vnímaví. Ale také drsní a otužilí. Chování a řešení věcí odpovídalo drsné věcnosti. Zkušenosti se nejen dědily, ale bylo možné rozvíjet dovednosti v přímém sdílení s oním světem, silami přírody i bohy. Koloběh života nebyl brzděn, nevznikal odpad materiální ani duševní.

Uplynulo mnoho tisíc let, mnohé se změnilo. Množství lidí na zemi se mnohonásobně zvětšilo, mnohé poznání bylo cíleně manipulováno a vymazáno k zapomnění. Vytvořily se civilizace, města, státy a unie. Přirozený vývoj v plánu života lidí se dal jinými cestami. Nastoupila touha po vnucování omezené vůle jiným a rozličné formy násilí. A hromadění hmotných statků, včetně tvorby průvodních zdůvodnění a idejí. A připoutanosti k tomu všemu. Tato připoutanost je kolébkou skutečného terorismu.

Že zde mají domov i rozmanité síly přírody a jejich tvorové, ať už na zemi ve vodě či vzduchu, to je považováno za podřadné nebo nedůležité. Jak je Země propojena s nejbližším vesmírem a Vyšší Mocí, to je vědění prý jen pro vědce, nadšence či zbožné. A že za hranicí soudobého vědění je obrovský a zářivý svět, žel také svět zhoubný, to náš člověk ani neví a vědět nechce... "nejsou peníze". Raději se lidé bojí smrti a strádání a vytváří ohromné množství balastu, zejména toho co není vidět. Asi je "lépe" se nechat s reptáním "demokraticky vést" podivnými zákonodárci, bezradnými úředníky a ziskuchtivými jedinci i skupinami. Kde je tedy naše svědomí, vlast, za kterou byli naši předkové ochotni i vlastní krev prolít. Kterého národa lidé my na Moravě jsme?

Je již pozdě na většinu náprav. Svoji zemi jsme již dávno prodali a žel i znevážili. A nenechme se mýlit tím, že vymyšlená listina lidských svobod a práv a stát ochrání naše domovy. Polovičatost a bezradnost nikoho nikdy neochránila ani neochrání.

Chřástal, svým pronikavým hlasem probouzí poutníky na pozemských cestách. Tak i tato slova volají po procitnutí ze staletími živené povrchnosti k životu. Každý by měl již vědět, jaký je skutečný smysl jeho života, na čem je jeho život postaven a jaké povinnosti z toho člověku, k jeho dobru, plynou. Nemá však povinnost k životu obce jen zastupitelstvo a obecní úřad, ale každý občan i ten, kdo se občanem cítí.

Neboť platí zákon, kdo životu jámu kopá, ten už v ní dávno uvíznul!

Váš Chřástal