5. den
5. DEN, 4.6.2019
Nad ránem začalo drobně pršet a déšť vydržel celé dopoledne. Sbalili jsme tedy mokrý stan a i my trochu promočení z běhání po kempu ve větru a dešti nasedli do auta a tam po pár hodinách doschli. Také jsme zjistili, že nám trochu teče do stanu (úplně nového, kupovaného jen a pouze kvůli tomu, že trochu teklo do starého). Po poledni pršet přestalo, ale bylo stále zima a vlhko. Cestou jsme se zastavili v kempu Neljän Tuulen Tupa, kde mají ptačí krmítka, na která se slétají ptáci různých zajímavých druhů, které si šel Jiří vyfotit (fotoúlovky jsou vyjmenovány na konci). Cestou zpět zde strávíme dvě noci - to jsme ale teď ještě neměli tušení.
Cesta nyní ubíhá mnohem rychleji. Na většině úseků je zde povolená rychlost 100 km/h. Krajina je liduprázdná a příroda se viditelně mění. Je to tu krásné, v jezerech jsou růžové kameny, terén začíná být zvlněný (níže byla rovina) a mění se druhová skladba v stromů v lesích. Je zde méně bříz a víc borovic a smrků.
Někde na trase potřebujeme dotankovat, ale potkáváme jen benzinky se samoobslužným platebním terminálem. Zeptám se tedy jedné paní, zda by mi s tím mohla pomoct. Je velmi ochotná, ale neumí anglicky. Přes to se mi díky ní podaří zaplatit i natankovat. Ovšem pak jsme se dost lekli - zadala jsem tankování za 60 euro, ovšem do nádrže se nám vešlo jen za 50. Chvíli s Jiřím bezradně stojíme a diskutujeme u stojanu a pak si všimneme, že paní, která nám pomáhala a která už byla na odjezdu, stojí kousek za námi a dívá se na nás, zda ještě potřebujeme pomoc. Poprosila jsem ji, ale ona asi nevěděla, co chci, tak zašla do prodejny pro obsluhu. Paní z obsluhy přišla, vše mi vysvětlila - že je to maximální částka a že se nemusím bát, že se mi z účtu strhne opravdu jen natankovaná částka, nic víc. Ulevilo se nám.
Na další samoobslužné benzince si ještě nejsme jistí a tam paní, co právě přijela, sama nabídla pomoc, jakmile nás viděla, že jsme trochu bezradní.
První zkušenosti se Skandinávci jsou tedy opravdu velmi pozitivní.
Celkově na silnicích ve Finsku i v Norsku panuje velká pohoda a ohleduplnost. Žádné lepení, mávání rukama, troubení. Jízda je pomalejší, ale zase bez jakýchkoliv stresujících záležitostí. Chodce zde objíždějí velmi pomalu a velkým obloukem, není pro ně problém i zastavit, když je v protisměru auto, jen aby se na chodce moc nenalepili. Auta stojící na okraji silnice objíždějí také pomalu a zdá se, že jim to nijak nevadí, že to neberou jako narušení provozu. Je zde také opravdu hodně odpočívadel, každé dostatečně dopředu avízované.
Konečně jsme v Norsku!
Kousíček za hranicemi Jiří spatří na louce u silnice dalšího losa, asi samici, nemá totiž paroží.
Z okýnka auta se mu ji podaří krásně vyfotit. Je ostražitá, celou dobu se na nás dívá, ale neutíká pryč. Zastavili jsme jen na kraji silnice a dali výstražné blinkry. První auto, které nás míjelo, zastavilo a řidič se hned ptá, zda potřebujeme pomoct. Řekli jsme, že ne a poděkovali. On se usmál a jel dál.
Ze začátku to zde vypadá podobně jako na severu Finska, krajina se však rychle mění. Stromy zmizely, jsou tu všude jen zakrslé keřovité břízy (mimochodem ještě bez vyrašených listů), které dále na sever ustupují tvrdé trávě, zvláštním malým rostlinkám s černými bobulkami (celkově připomínají vřes) a skalám. Občas zde rostou krásné keřovité vrby, na nichž právě vykvetly kočičky. Ty i přes zimu a vítr opylují velcí čmeláci.
Dnešní cíl je přístavní městečko Vardø, u něhož máme v plánu přespat, protože hned druhý den z jeho přístavu vyrážíme loďkou na ostrov Hornøya. Cestou do Vardø se již zastavujeme na několika místech u pobřeží, kde Jiří již plní svůj sen - focení konkrétních druhů ptáků. Já se zase kochám prostředím a slaným mořským vzduchem. Fouká poměrně silný vítr.
Zastavili jsme se na také na poloostrově v městečku Nesseby, s krásným bílým kostelíkem a vyhlášenou ptačí lokalitou. Když se pro něco vracím k autu, osloví mě mladý Fin a ptá se, jestli je toto auto moje. Odpovím, že ano a on rozradostněný ukáže na vedle stojící Fabiu a říká, že tato je jeho. Že je to dobré auto. Offroad! A směje se. Dobré auto odkývám, ale s offroadem již se smíchem nesouhlasím. Pak se rozloučí a odjíždí.
Pravda je, že za celý pobyt v Norsku byla toto jediná Fabia, kterou jsme potkali. Možná i proto měl takovou radost.
Postupně nám však dochází krutá pravda o zdejším podnebí. Zde teprve začíná jaro! A tento začátek jara je začátek jara se vším všudy - měnícím se počasím, nízkými teplotami, deštěm (později i sněhem, jak zjistíme) a zde u moře také silným, většinou ledovým větrem. Stromy ve výše položených lokalitách ještě nejsou ani narašené. No - bude to zkouška.
Dojeli jsme do Vardø. Je to přístavní město na ostrově, do kterého se z pevniny jezdí podmořským tunelem. Je to zvláštní, je tam opravdu dost znatelné klesání. Tunel má něco přes 2,8 km na délku a, jestli jsme to dobře pochopili, nejhlubší bod je 88 m pod hladinou moře.
Ve městě jsme se byli podívat na přístav, informovali jsme se, odkud vyjíždí loďka na Hornøyu, kde se kupují lístky a jaké jsou časy odjezdů. Pak jsme jeli na pevninu hledat místo k přespání.
To jsme našli za chvilku a bylo to hezké místo. Směrem od moře se břeh mírně zvedal, vedla tu dlouhá polní cesta a v dostatečné vzdálenosti od hlavní silnice jsme našli odbočku z polní cesty. Ta byla srovnaná do roviny a na jejím konci jsme rozbili tábor. Celé Vardø jsme měli jako na dlani.
Celý den byl docela náročný. Dopoledne pršelo, předpověď nevypadala dobře. Venku je 7 stupňů a máme mokrý stan. Večer ale přinesl krásné zakončení. Vysvitlo sluníčko, a i když v 8 hodin večer zas tak moc nehřeje, stačilo to na vysušení a vyhřátí stanu, ve kterém je nakonec nejlépe ze všech předešlých večerů. Navíc jsem zjistila, že mokrý zůstal jen vnější plášť, podlážka a vstup do ložnice. Tři stěny ložnice, u kterých spíme, byly suché. Podlážku jsem vytřela, trochu otřela i vstup do ložnice a zbytek už vysušilo a vyhřálo sluníčko.
Kousek od nás se na noc uvelebilo stádo bílých sobů, všude křičí a zpívají ptáci a do toho ospalé sluníčko svítí příjemným oranžovým světlem a mírně hřeje.
Dnešní večer se vydařil. Zvláště to oceňujeme po dni plném obav, jak to v té zimě a dešti zvládneme. Jiří ještě vyšel s fotoaparátem, aby vyfotil co nejvíce tokajících ptáků, kteří jsou tu opravdu v hojném počtu a které si přál. Noční sluníčko je pro fotky ideální.
Fotoúlovky:
Finsko - Neljän Tuulen Tupa:
veverka
hýl křivčí
pěnkava jíkavec
lejsek černohlavý
Norko:
los, sobi
ústřičník velký
jespák bojovný
strnad severní
půlnoční slunce :-)
