4. den
4. DEN, 3.6.2019
Ráno zde komáři již nebyli, nejspíše zmrzli. Byly totiž jen 3,5 stupně!!! My jsme byli také zmrzlí. Naštěstí bylo jasno, po cestě nám do auta svítilo sluníčko a celé dopoledne jsme měli možnost roztát.
Vedle auta jsme si opět jen uvařili čaje a kávy, nasedli a nasnídali se až na jednom odpočívadle, kde hřálo sluníčko - samozřejmě přes svetry a bundy.
Ještě před snídaní, jakmile jsme vyjeli na silnici a šlápli na plyn, uviděli jsme tmavě hnědého medvěda, jak jde od krajnice do lesa. Byli jsme nadšení a zároveň docela vyděšení - bylo to kousek od místa, kde jsme spali. Ještě že jsme ho neviděli předchozí den večer - určitě bych nevystoupila z auta a spala v něm. Takto jsme se alespoň bezstarostně vyspali.
Cesta první polovinou Finska byla neskutečně zdlouhavá. Občas jsme jeli 100 km/h, často 80 a až moc často na náš vkus 60. Cesta moc neubíhala a bylo nám jasné, že to do Varangerbotnu (Norsko) přijedeme o minimálně půl dne později, než jsme si mysleli.
Dnes jsme stanovali v kempu, ve městě Sodankylä. Zítra dorazíme do Norska, kde máme opět v plánu několik nocí spát venku, tak jsme si řekli, že se ještě osprchujeme, když pak zase pár dní nebude možnost.
Kemp byl moc hezký, paní recepční velmi příjemná, pořád se usmívala, i když jsem se jí stále na něco ptala. Museli jsme vyplnit nějaký formulář a tři věci v něm jsem nevěděla. V kempu jsme zaplatili dohromady 18 euro, což nám přišlo jako dobrá cena.
Sodankylä je už daleko za polárním kruhem a polární den je zde již naplno znát. Bylo plné světlo celou noc, nepřišlo mi ani, že by se byť jen trochu setmělo. Zhruba v jednu hodinu v noci jsem byla venku ze stanu a na obloze (asi na severu) byly krásné červánky.
Co se týká polárního kruhu, mysleli jsme, že u cesty bude značka, kudy polární kruh prochází, ale žádnou jsme neviděli a polární kruh přejeli. Až zpětně jsme si uvědomili, že ty velké reklamy a dopravní značky na parkoviště a suvenýry u polárního kruhu skutečně vedly tam, kudy procházel. Bylo to za městem Rovaniemi. Cestou zpět sice pojedeme jinudy, ale už si na to dáme větší pozor :-)
Viděli jsme také první soby, kteří se pasou těsně u krajnice nebo klidně přecházejí po cestě nereagujíce ani na klaksony projíždějících aut. Jiří je ihned utíká fotit, ale hned první stádečko mu uteklo. Je smutný, já mu říkám, že v Norsku je sobů ještě víc, ale on mi nevěří. Nakonec nějaké vyfotí a má radost. Později v Norsku jsme soby skutečně viděli dost často. Tak často, že po nějaké době už jsme ani nepřibržďovali, natož fotili. Jsou to ale nádherná zvířata s jemně chlupatými čumáčky a papučemi na nohou. Mají jemný ladný krok.
Přes silnici přebíhají také dva losi, ale ty se Jiřímu vyfotit nepodaří, přes to, že za nimi běží s velkým nadšením.
