18.-22. den

18. DEN, 17.6.2019

Opět se probouzíme do nádherného, teplého a slunečného rána. Dneska vstáváme trochu dřív, už se nám nechce spát. Komáři zde létají a štípou trochu víc, než na včerejším stanovišti, ale dost možná je to tou ranní hodinou.

Na stolečku postaveném ještě večer jsme posnídali, uvařili čaje a kávy, umyli nádobí a již se balíme na další cestu. Tentokrát nás čeká vrchol Valtavaara (487 m.n.m.). Vzhledem k tomu, že je to náš dnešní jediný program, máme trochu obavy, co budeme dělat potom a zda ještě najdeme nějaké místo, kam se podívat.

Obavy nás ale během pěší túry úplně přešly. Výšlap je tak náročný, že nám zabere daleko více času, než jsme předpokládali a navíc je prodloužený i přestávkami na focení. Ovšem to hlavní - nenapadlo nás se při plánování trasy podívat na výškový profil, a tak až na místě samotném jsme zjistili, že k návštěvě Valtavaary, je třeba zdolat ještě další čtyři neméně prudké vrcholy, kam, stejně jako na Valtavaaru, vedou cesty zásadně po spádnici a jsou plné kořenů a oblých i ostrých kamenů. Místy jsou zde instalována jako zábradlí a podpěry lodní lana, místy je chodník nahrazen prudkými dřevěnými schody.

Bylo zde ale moc krásně. Pralesovitá příroda, při cestě jezírko (samozřejmě s komáry, to by jinak ani nemělo cenu) a překrásné výhledy snad na celé Finsko.

Na vrcholu Valtavaary jsme udělali na můj mobil tři selfíčka. Dopadlo to prapodivně a po jejich shlédnutí jsme se smáli, až nám tekly slzy. Zvláštní, jak člověk může připadat legrační sám sobě.

Z túry jsme přišli pěkně vyšťavení a o další program už ani neměli zájem. Předpověď počasí věštila bouřku a tak, vzhledem k našemu protékajícímu stanu, jsme se rozhodli, že si najdeme kemp a chatičku. Ten jsme našli za chvilinku a byl úžasný. Lesní kemp Viipus, poblíž města Ruka a chatičky ve stylu dřevěných srubů. Ta naše voněla dřevem. Palanda byla ve stylu dvoulůžek (tedy dvě nahoře a dvě dole), částečně odděleně je kuchyňka se dřezem s odpadem a dvouplotýnkový vařič. Topeníčko funguje. Okna jsou dvouvrstvá, bytelná, všechno je dřevěné, vyrobené z bytelných lakovaných desek (po česku prken). Na zemi tradičně ručně tkané koberečky ze zbytků látek. Pitná voda, stejně jako toalety a sprchy jsou vzdálené asi 200 m od chatky :-)

Co se sprch týká, ty jsou takové táborově-lino-papundeklové, ale za mě mají jedničku s hvězdičkou. Jsou jen dvě, ale každá je samostatná místnost, dost velká na to, aby bylo dost místa k převlečení a uložení věcí (věšáčky, židlička), i na to, aby za závěsem bylo dost místa pro páchání hygieny. V červeném kohoutku teče opravdu horká voda. Takže za a) soukromí, za b) místo pro věci i člověka. Kuchyň je venkovní, zastřešená, dřevěná. Moc hezká, ale vzhledem k množství komárů pro nás nepoužitelná.

Kemp se mi ale líbí ze všech nejvíc, stejně jako chatka, její čistota a vůně. A také cena je dobrá, 35 euro za noc, což v přepočtu na koruny je asi 910,- na rozdíl od první chatky v Norsku, kde to dělalo necelých 1500,-.

Samozřejmostí je také přítomnost sauny, tentokrát jako samostatného srubu.

V noci byla skutečně velká bouřka se silným deštěm, udělali jsme dobře, že jsme zvolili chatičku.



19. DEN, 18.6.2019

Probouzíme se odpočatí a spokojení. Po snídani se sbalíme a rychle nanosíme věci auta. Tak rychle, jak to jen jde, aby nás nesežrali komáři, kterých jsou tu již po ránu mraky. Včera jsme nakoupili moc dobré tuňákové konzervy v různých příchutích za přiměřenou cenu. Tak je snídáme a pak i svačíme a libujeme si, že konečně máme rybu ve Skandinávii. Doma jsme zjistili, že konzervy jsou plněné ve Vietnamu a odsud i dovezené. Bylo to tedy opravdu neskutečné zklamání.

Dnešek i další dny jsou již ve znamení návratu domů. I když máme před sebou ještě 2000 km cesty, cítíme již atmosféru návratu a konce nádherné dovolené a tak jsme trochu posmutnělí.

Na noc jsme se ubytovali ve stanu v městském kempu ve městě Mikkeli za 20 Euro na noc. Poznáváme zase léto. Svítí sluníčko, je krásně teplo a lidé v kempu se koupou v jezeře. Voda je na nás sice dost studená, ale je to už úplně jiný svět, než na severu.

Ihned při příjezdu nás z administrativního domku neustále sledovala jedna paní. Za chvíli šla přímo k nám a my se děsili, co jsme zase udělali špatně. Paní se najednou rozzářila úsměvem a česky povídá něco o tom, že je to úplně neskutečné, že tak daleko najednou potká Čechy. Byla to Češka a měla upřímnou radost, že vidí krajany. My ji měli také :-)



20. DEN, 19.6.2019

Dnes jsme přejeli trajektem z Helsinek do Tallinnu a odsud až na jih Estonska, do nám známého lesního kempu Lemme telkimisala RMK, kde bylo stále ještě ubytování zdarma. Šli jsme se podívat na pláž. Dnes již bylo tepleji, než cestou sem a byl překrásný západ slunce do mraků a do moře. Bylo zde také o něco málo více lidí, ale kemp je tak velký a lesnatý, že jsme si tam stejně připadali, jako bychom byli sami. Stan jsme postavili také na jiném místě, více v závětří a bylo nám zde hezky.



21. DEN, 20.6.2019

Ráno jsme se šli ještě projít na pláž a s odjezdem jsme příliš nespěchali. Na našem místě se musel mermomocí ubytovat starší pár s malým karavanem. Prý tu tak kempují stále a pán už tu jezdil i se svým tatínkem. Nevadilo nám to, protože jsme odjížděli. Jinak by nám to asi moc příjemné nebylo, neměli bychom soukromí.

V kempu jsme se potkali s mladým estonským párem - byli to ornitologové, a kdyby nebylo jazykové bariéry, pán s Jiřím by si asi povídali hodně dlouho.

Cestou k lotyžskému Ainaži jsme viděli tři dudky chocholaté, jak zobou v trávě, ale vyfotit se je nepodařilo.

Na noc se ubytováváme až v Polském příměstském kempu ve městě Łomża. Je to klasický kemp ve městě, čistý, ale dobrý jen na přespání, ale zato tak levný, že jsme tomu nechtěli věřit. V přepočtu to vycházelo asi na 200,- Kč za noc. Paní recepční ale byla velmi příjemná, a když zjistila, že jsme Češi, tak odmítla mluvit anglicky, protože Češi a Poláci si přece rozumějí! Bylo to moc milé a skutečně jsme domluvili všechno i polsko-česky.

Na noc hlásili zase bouřku, která opravdu přišla a byla skutečně silná. Museli jsme proto zabezpečit stan proti promoknutí. Zvládli jsme to bravurně a stačila nám k tomu pláštěnka a kolíčky na prádlo. Vydržel! Nepustil ani kapku :-)



22. DEN, 21.6.2019

Dnešním dnem naše dovolená definitivně končí. Přejíždíme Polsko s pro nás teď nezvykle rychle a agresivně jedoucími řidiči, projíždíme několik průtrží mračen tak silných, že někteří řidiči zajíždějí ke kraji cesty a na parkoviště, protože si netroufají jet dál, a za pár hodin jsme již v České Republice. Vítají nás teploty ke třiceti stupňům Celsia a my zjišťujeme, že nám nefunguje klimatizace (došla náplň). No jo, na severu jsme ji nepotřebovali.

Za krátko již přijíždíme záhumním k zadní brance našeho domu, kde zajedeme do garáže a přivítáme se s rodiči.

---------

Naše severské dobrodružství je odteď již jen v našich vzpomínkách.


Fotografické úlovky těchto dní:

Valtavaara:
modruška tajgová
datlík tříprstý

Cestou:
potáplice severní

Kemp Viipus:
párek labutí zpěvných s mladými


Viděli jsme:

Valtavaara:
brkoslav severní
sojka zlověstná

Kemp Viipus:
potáplice severní

Za kempem u Ainaži:
dudek chocholatý


Trasa cesty posledních dnů: