11.-13. den

11. DEN, 10.6.2019

Na dnešek hlásili nejhorší počasí, déšť, případně déšť se sněhem a vyšlo jim to. Ráno byly dva stupně a skutečně chvíli padaly sněhové vločky. Mírně s přestávkami poprchalo a odpoledne se zvedl silný studený vítr.

Dopoledne jsme jeli do Tana Bru dotankovat benzín a nakoupit. Chtěli jsme jen chleba a nějakou zeleninu, ale oba obchody, které jsme našli, byly zavřené.

Kámoš s foťákem už tam naštěstí nebyl. Cestou jsme viděli zasněžené kopečky na horizontu, ty, které včera zasněžené rozhodně nebyly. Přes noc tam napadl sníh.

Do oběda jsme seděli ve společenské místnosti na internetu, abychom si naplánovali další trasu, podívali se na počasí a také ochutnali kávu. Byla skutečně moc dobrá.

Dnešek tedy trávíme v kempu ve vytopené chatce - nahoře na palandách je krásně teplo, dole u země trochu táhne, ale i tak, na to co je venku tu máme krásně.

Jiří má pořádnou rýmu a dost ho bolí v krku, odpoledne leží a pospává, aby se vykurýroval. Já jsem uvelebená na horní posteli palandy a věnuji se svému cestovnímu deníku. Kdyby mi nedocházela baterka v notebooku, bylo by mi na 100% fajn :-)

Taak... vymyslela jsem, jak nabíjet notebook tady nahoře a můžu psát dál :-)

Dnešek byl tedy pro mě ve znamení přepisování v ruce napsaných poznámek z předešlých dní a vzpomínání na různé detaily a zajímavosti, které jsem všechny také zapsala.


12.DEN, 11.6.2019

Ráno jsme si malinko přivstali a začali se balit na cestu. Vyrážíme níž, za teplem, do Finska. Při snídani mrkneme na teploměr (2 stupně) a z okna sledujeme poletující sníh. Teplá chatička se nám opouští těžko, ale vidina lepšího počasí nás láká. Jsme už z té zimy trochu unavení.

Těšíme se na kávu zdarma na recepci, ale i když otevírají v devět a my v devět přicházíme, nikdo tam není. Jedeme tedy nakoupit chleba a ovoce do Tana Bru a při cestě zpět se znovu stavujeme na recepci vrátit klíče a načepovat kávu. Nikdo tam ale stále není, tak klíče hodíme do určeného boxu a vyrážíme bez kávy.

Cestou se zastavujeme ještě jednou v Nesseby, vyfotíme kostelík tentokrát ve světle mírně hřejícího sluníčka a jedeme směr Pasvik. Pasvik je přírodní rezervace na pomezí Norska a Ruska.

Dojeli jsme však jen na její začátek. Pak začala být silnice v hodně špatném stavu a vzhledem ke vzdálenosti, kterou jsme původně chtěli ujet, jsme to vzdali. Přece jen - Betynka není zas až takový offroad, jak tvrdil mladý Fin. I tak se nám ale naskytly krásné výhledy, které jsme samozřejmě vyfotili.

Počasí je střídavé, občas malinko sprchne, jinak ale střídavě svítí sluníčko. Venku je ale nejvíc 7 stupňů, mokro a poměrně větrno. Nakonec se ubytováváme v chatičce kempu Neljän Tuulen Tupa za 40 euro za noc. Je to ten kemp, kde Jiří při cestě do Norska fotil na krmítkách různé ptáčky.

Chatka je docela zálesácká, ale pěkně vybavená. V kuchyňském koutu je lednička, mikrovlnka, dvouplotýnkový vařič a kompletní nádobí. Jsou tu dvě palandy a velký kamenný krb. Pod okýnkem je samozřejmě elektrický přímotop, na kterém okamžitě zvedáme cílovou teplotu z 10 stupňů na 27 (pro jistotu) - v chatce je poměrně zima, což se nám samozřejmě moc nezdá.

Neodoláme a jdeme na večeři do společenské místnosti / restaurace hotýlku, pod kterým je provozovaný kemp. Dáváme si cheesburger s hranolky (ty jsou udělané z čerstvých brambor se slupkou) a neskutečně si pochutnáváme. Paní provozní je velmi příjemná, s úsměvem mi odpoví na všechny otázky. Po shlédnutí počasí prodlužujeme pobyt na další noc.

Nerozuměla jsem paní, když mi odpovídala na otázku, kde jsou sprchy a tak se mnou poslala svoji maminku, aby mi to ukázala. Sprcha je pro kemp jedna, společná pro muže i ženy, ale moc hezká. Má vytopenou předsíň, která vypadá jako obývák. Je zde také pračka, sušička a mandl. Z místnosti se sprchou se na jedné straně vchází na WC, na druhé straně do sauny, která je pro ubytované v kempu zdarma! To je poprvé co to vidíme a uvažujeme, že bychom to zítra zkusili. Děsí mě jen, že jak sauna, tak sprcha jsou společné. Uvidím, jaká bude konstalace hvězd. I kdybych nešla do sauny, Jiří mi slíbil, že sprchu pohlídá, aby mi tam nikdo nevešel.

Po večeři jdeme do chatky, kde rozděláváme oheň. Z otevřeného ohniště a z komína se škvírou se docela dost kouří a tak již vytopenou chatku zase dvakrát větráme. Jsme pěkně vyuzení. Ale po hodině je tu krásné teplo a útulně, trocha toho kouře za to stála.


13. DEN, 12.6.2019

Probudili jsme se do krásně vytopené chatky. Venku bylo asi 5 stupňů, ale polojasno s výhledem na relativně teplý den. Vyrazili jsme na výlet na horu Ailikas (623 m), jeden z nejvyšších vrcholů této oblasti.

Když jsme k ní přijížděli, viděli jsme, že její vrchol je částečně pod sněhem. Moc velkou radost jsme z toho neměli, zvlášť když Jiřímu stále není dobře a má strach, aby to tímto výstupem ještě nezhoršil. Šli jsme proto pozvolna.

Jiří zde vyfotil svého vysněného kulíka hnědého a jako bonus párek sněhulí severních. Při sestupu se hodně vyjasnilo a my sundávali některé vrstvy oblečení. Sluníčko se opíralo do hory i do nás a hřálo, vzduch však byl stále studený.

Z vrcholku Ailikasu je vidět až na zasněžené Norské hory.

Dneska jsem si dala saunu. Sice jenom na deset minut, ale i tak. Můžu říct, že jsem měla finskou saunu ve Finsku.

Před půlnocí jsem se probudila a šla vyfotit slunce, jak se zrcadlí v jezeře. Hladina byla naprosto klidná, hladká a jako zrcadlo. Ve čtyři hodiny jsem se probudila a zjistila, že mě bolí v krku... Poléčila jsem to horkým čajem z termosky a slivovicí, které jsem pomalu prolévala přes bolavé místo. Ráno už to skoro nebolelo.


Fotoúlovky:

Norsko:
ústřičník velký

Finsko - Neljän Tuulen Tupa:
čížek lesní
zajíc bělák
pěnkava jíkavec
sýkora laponská
hýl křivčí
lejsek černohlavý
veverka
sojka zlověstná

Finsko - Ailikas:
kulík hnědý
sněhule severní
kulík zlatý - pouze jsme viděli
drozd cvrčala - pouze jsme viděli


Trasa cesty těchto dnů:

Kopírování textů těchto stránek není dovoleno.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky